Rubrika: Základní pojmy a instituty

Publikováno

Zaměstnanecké dílo

Pokud se nedohodnou jinak, zaměstnavatel vykonává  svým jménem a na svůj účet autorova majetková práva k dílu, které autor vytvořil    ke    splnění     svých    povinností    vyplývajících z pracovněprávního  či  služebního  vztahu  k  zaměstnavateli nebo z pracovního  vztahu mezi  družstvem a  jeho členem, jedná se o tzv. zaměstnanecké dílo.

Zaměstnavatel  může  toto právo  výkonu postoupit třetí osobě pouze se svolením autora, pokud se tak neděje při prodeji podniku nebo jeho části. Smrtí nebo  zánikem zaměstnavatele,  který byl  oprávněn vykonávat  majetková práva  k  zaměstnaneckému  dílu a  který nemá právního nástupce, nabývá oprávnění k výkonu těchto práv autor. Nevykonává-li    zaměstnavatel     majetková    práva k zaměstnaneckému  dílu vůbec  nebo je  vykonává nedostatečně,  má autor právo požadovat, aby  mu zaměstnavatel za obvyklých podmínek udělil licenci,  ledaže existuje na  straně zaměstnavatele závažný důvod k jejímu odmítnutí.

Autorova  osobnostní   práva  k   zaměstnaneckému  dílu zůstávají  nedotčena.  Vykonává-li  zaměstnavatel  majetková práva k zaměstnaneckému  dílu,   má  se  za  to,   že  autor  souhlasil se zveřejněním, úpravami,  zpracováním včetně překladu,  spojením s jiným dílem,  zařazením do  díla souborného, i  s tím, aby uváděl zaměstnanecké  dílo  na  veřejnost  pod  svým  jménem,  pokud se nedohodnou jinak. Obvykle se má za  to, že  autor udělil zaměstnavateli    svolení    k    dokončení    svého    nehotového zaměstnaneckého díla pro případ, že  bude přes výzvu k dodatečnému plnění  v  prodlení  s   vytvořením  zaměstnaneckého  díla,  anebo zanikne-li  jeho  závazek  dokončit  takové  dílo  smrtí  nebo se stane nesplnitelným. Autor zaměstnaneckého  díla má zásadně vůči  zaměstnavateli   právo  na  přiměřenou   dodatečnou  odměnu, jestliže   se   mzda   nebo   jiná   odměna   vyplacená   autorovi zaměstnavatelem  dostane do  zjevného nepoměru  k zisku  z využití práv k  zaměstnaneckému dílu a významu díla pro dosažení zisku,  to obvykle neplatí o počítačových programech a databázích a kartografických dílech, která nejsou kolektivními díly, ať jsou díly  zaměstnaneckými, nebo se za ně považují. Počítačové programy  a databáze a kartografická díla, která nejsou kolektivními díly, se považují za zaměstnanecká díla  i  tehdy,  byla-li  vytvořena  na  objednávku, objednatel se v takovém případě  považuje za zaměstnavatele. Tato práva  a  povinnosti  zůstávají skončením  právního  vztahu  mezi autorem a zaměstnavatelem, resp. objednatelem, nedotčena.

Publikováno

Dílo audiovizuální a díla audiovizuálně užitá

Audiovizuálním dílem (filmovým) je dílo  vytvořené uspořádáním děl audiovizuálně  užitých,  zpracovaných, či nezpracovaných, které  sestává z  řady zaznamenaných  spolu souvisejících  obrazů, vyvolávajících  dojem  pohybu,  ať  již  doprovázených  zvukem, či nikoli,  vnímatelných   zrakem,  a  jsou-li   doprovázeny  zvukem, vnímatelných i sluchem. Zpracovat  dílo a zařadit je  do díla audiovizuálního lze jen se svolením autora. 

Za autora audiovizuálního díla se považuje jeho režisér. Jeho výslovné uvedení jako autora v zákoně je u nás nové, ale toto stanovisko bylo i dříve zastáváno v literatuře. Tím nejsou dotčena práva autorů děl audiovizuálně užitých. Má  se  za  to,  že  prohlášení  o  audiovizuálním  díle a o právech k takovému dílu, včetně práv týkajících se jeho užití, zapsané v rejstříku audiovizuálních  děl vedeném podle mezinárodní smlouvy,   je  pravdivé,   není-li  prokázán   opak,  to   neplatí v případech, kdy prohlášení nemůže  být platné podle zákona nebo kdy je v rozporu s jiným prohlášením v takovém rejstříku. Nedohodnou-li se jinak,  platí  pro  případ,  že autor audiovizuálního    díla   udělil    výrobci   prvotního    záznamu audiovizuálního  díla  písemné  svolení  zaznamenat  je na prvotní záznam, že se  s tímto  výrobcem dohodl  na odměně  ve výši,  která je  obvyklá a že tomuto  výrobci  poskytl  i   výhradní  a  neomezenou  licenci k užití audiovizuálního díla  ve znění původním,  dabovaném i opatřeném titulky, i k užití fotografií  vytvořených v souvislosti s pořízením  prvotního  záznamu,  a  to  s  možností poskytnout tato oprávnění zcela nebo zčásti třetí osobě, s následujícími výjimkami:

–         rozmnožování, pokud jde o pořizování kopií pro  účely jejich  rozšiřování,

–         rozšiřování,

–         zpřístupňování díla  způsobem, že kdokoli může  mít k němu přístup na místě a v čase podle své vlastní volby zejména počítačovou nebo obdobnou sítí.

Nedohodnou-li se jinak, platí pro  případ, že autor díla audiovizuálně užitého,  s výjimkou díla  hudebního, udělil výrobci prvotního záznamu audiovizuálního díla  písemné svolení k zařazení díla do díla audiovizuálního, že tomuto výrobci udělil svolení dílo beze změny nebo po zpracování či jiné změně zařadit  do  díla  audiovizuálního (filmového),  zaznamenat  je pro prvotní záznam  takového  audiovizuálního  díla,  dabovat  je a opatřit je titulky, že mu poskytl  i výhradní a  neomezenou licenci, s výjimkami jako u audiovizuálního díla, k užití svého díla při užití audiovizuálního   díla, i   fotografií   vytvořených  v souvislosti s  pořízením prvotního záznamu,  a to s  možností tato oprávnění zcela nebo zčásti poskytnout třetí osobě, a že se  s  ním  dohodl  na  odměně  ve  výši,  která  je  obvyklá. Není-li sjednáno  jinak, může  autor díla  audiovizuálně užitého udělit svolení  k zařazení takového díla do jiného díla audiovizuálního či  zařadit je do takového díla sám až po uplynutí deseti let od udělení svolení pro výrobce prvotního záznamu díla.

Ve vztahu mezi autorem  audiovizuálního díla nebo díla audiovizuálně užitého a  výrobcem prvotního   záznamu  audiovizuálního   díla  obvykle není možnost odstoupení autora pro změnu přesvědčení, výkon majetkových popř. osobnostních práv je obdobný jako u zaměstnaneckého díla, a pokud se nedohodnou  jinak, má  se za  to, že  autor udělil výrobci    svolení    k    dokončení    svého    nehotového díla pro případ, že  bude přes výzvu v  prodlení  s   vytvořením  díla,  nebo zanikne-li  jeho  závazek  dokončit  takové  dílo  smrtí  nebo se stane nesplnitelným.

Publikováno

Dílo jako předmět autorského práva

Dílo

Předmětem práva autorského je  dílo literární a jiné dílo umělecké  a dílo  vědecké, které je jedinečným výsledkem tvůrčí činnosti autora a je vyjádřeno v jakékoli objektivně vnímatelné podobě včetně podoby elektronické, trvale nebo dočasně, bez ohledu na  jeho rozsah,  účel nebo význam.

Dílem je zejména:

  • dílo slovesné vyjádřené řečí nebo písmem,
  • dílo hudební,
  • dílo dramatické a dílo hudebně dramatické,
  • dílo choreografické a dílo pantomimické,
  • dílo fotografické a dílo vyjádřené postupem podobným fotografii,  
  • dílo audiovizuální, jako je dílo kinematografické,
  • dílo výtvarné, jako je dílo malířské, grafické a sochařské,
  • dílo architektonické včetně díla urbanistického,
  • dílo užitého umění a
  • dílo kartografické.

Za dílo se považuje též počítačový program, je-li původní v tom smyslu, že je autorovým  vlastním duševním výtvorem. Fotografie, která je původní, je chráněna jako dílo fotografické.

Slovo „zejména“ znamená, že předmětem autorského práva může být i dílo v jiné formě, než zde uvedené, pokud je jedinečným  výsledkem tvůrčí činnosti autora a je vyjádřeno v jakékoli objektivně vnímatelné podobě včetně podoby elektronické, trvale nebo dočasně. To má význam zejména pro druhy děl, které během společenského a kulturního vývoje teprve vzniknou.

Právo  autorské  se  vztahuje  na  dílo  dokončené, jeho jednotlivé  vývojové fáze  a části,  včetně názvu  a jmen  postav, pokud splňují stanovené podmínky. Takové podmínky splňuje např. název „Osudy dobrého vojáka Švejka“, ale nesplňovaly by jej názvy jako např. „Život“ nebo „Bouře“. U jmen postav je příkladem jména splňujícího podmínky ochrany třeba „Rumcajs“, naopak tyto podmínky nesplňuje např. název postavy „Pepík“. Předmětem  práva autorského je také  dílo vzniklé tvůrčím zpracováním díla  jiného, včetně překladu  díla do jiného  jazyka. Tím není dotčeno právo autora zpracovaného nebo přeloženého díla.

Za dílo souborné  se  považuje  databáze,  která  je  způsobem výběru nebo uspořádáním   obsahu   autorovým   vlastním   duševním   výtvorem, a dále sborník, jako je časopis, encyklopedie, antologie, pásmo, výstava, atd., jde-li o soubor nezávislých děl nebo  jiných  prvků,  který  je  způsobem  výběru nebo uspořádáním obsahu  jedinečným  výsledkem  tvůrčí  činnosti  autora. Vznikem souborného díla vzniká vedle jednotlivých autorských práv k dílům do souboru zařazeným ještě nově autorské právo k souboru jako celku.

Dílem pro potřeby autorského práva  není zejména  námět díla sám o sobě, denní zpráva nebo jiný  údaj sám o sobě, myšlenka, postup, princip,  metoda,  objev,  vědecká  teorie,  matematický a obdobný vzorec, statistický graf a podobný předmět sám o sobě.  Dílo je totiž výsledkem tvůrčí činnosti a fantazie autora, a nemůže být tedy dílem něco, co existuje bez ohledu na tvůrčí činnost autora, nebo to, co je předem objektivně determinováno tak, že pro autorskou tvůrčí činnost již není prostor. Tak nemůže být dílem ani např. výsledek restaurátorské činnosti.

Výsledek autorovy činnosti jako činnosti duševní je nehmotný, je proto potřeba autorské dílo odlišovat od hmotného předmětu, v němž je dílo vyjádřeno (např. malířské plátno nebo notový záznam).

Ke společenskému uplatňování autorského díla dochází jeho reprodukcí. Prvním  oprávněným   veřejným  přednesením,  provedením, předvedením, vystavením, vydáním či jiným zpřístupněním veřejnosti je dílo zveřejněno. Zahájením oprávněného  veřejného rozšiřování kopií je dílo vydáno.

Výjimky z ochrany podle práva autorského ve veřejném zájmu

Ochrana podle autorského práva se nevztahuje na

–  úřední dílo,  jímž je právní  předpis,  rozhodnutí,  veřejná listina, veřejně přístupný rejstřík a sbírka jeho listin, dále úřední   návrh  úředního   díla  nebo jiná přípravná úřední dokumentace, včetně  úředního překladu takového  díla, sněmovní a senátní  publikace, obecní kroniky, státní symbol a symbol jednotky územní samosprávy a jiná podobná díla, u nichž je veřejný zájem na vyloučení z ochrany.

–  výtvory tradiční lidové kultury, není-li  pravé jméno  autora obecně známo a nejde-li o dílo anonymní nebo o dílo pseudonymní. Užít  takové dílo  lze jen  způsobem nesnižujícím  jeho hodnotu.

–  politický projev a řeč pronesenou při úředním jednání.

Publikováno

Pojem autorského práva

Autorským právem se rozumí jednak soubor právních norem upravujících vztahy vznikající z tvorby literární, uměleckých a vědeckých děl, jednak souhrn oprávnění příslušejících autorovi k jeho dílu.

Právy příbuznými k právu autorskému jsou oprávnění dalších osob, např. výkonných umělců, pořizovatelů databází, apod. Dále se zde promítá účast dalších subjektů zprostředkujících konkrétní užití děl, např. divadelních agentur, uměleckých galerií, apod.

Právní úprava

VÝBĚR ZE ZÁKONŮ, MEZINÁRODNÍCH ÚMLUV A SOUVISEJÍCÍCH PRÁVNÍCH PŘEDPISŮ A USTANOVENÍ

  • zákon č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon)
  • zákon č. 134/1980 Sb.,  o Všeobecné úmluvě o autorském právu revidované v Paříži
  • Bernská úmluva o ochraně literárních a uměleckých děl (Paříž 1971)
  • Římská úmluva o ochraně výkonných umělců, výrobců zvukových záznamů a rozhlasových a televizních organizací z roku 1961
  • Dohoda o obchodních aspektech práv duševního vlastnictví (TRIPS) přijatá v rámci dohod o Světové obchodní organizaci z roku 1994
  • Dohoda Světové organizace duševního vlastnictví o právu autorském (WCT) z roku 1996
  • Dohoda Světové organizace duševního vlastnictví o výkonech výkonných umělců a o zvukových záznamech (WPPT) z roku 1996.

Subjekty zákonné úpravy

Ustanovení zákona o autorském právu se vztahují na díla autorů a umělecké výkony výkonných umělců, kteří jsou státními občany České republiky, ať byly vytvořeny nebo zveřejněny kdekoli. Na díla a umělecké výkony cizích státních příslušníků a osob bez státní příslušnosti vztahují se ustanovení tohoto zákona podle mezinárodních smluv, jimiž je Česká republika vázána a které byly vyhlášeny ve Sbírce zákonů České republiky, popř. je-li zaručena vzájemnost. Dále se vztahují na díla autorů a výkony výkonných umělců, kteří nejsou státními občany České republiky, byla-li poprvé v České republice zveřejněna, anebo má-li zde autor či výkonný umělec bydliště. Trvání práva u děl cizích státních příslušníků nemůže být delší než ve státu původu díla.

Ustanovení zákona se dále vztahují na zvukové záznamy, zvukově obrazové záznamy, rozhlasové a televizní vysílání, zveřejněná volná díla, díla vydaná nakladatelem a databáze subjektů, které mají na území České republiky bydliště nebo sídlo.